zapálím si ještě fajfku a dobrou

hlava
pátrací balon

marně hledá vzducholoď

sníh opouští záhon

já nejsem modrovlásce vhod


z vesmíru

ozývá se haló

hvězdáři

třesky prvků

v plicích dýchavičný chaos

ve sklípcích

konstelace krtků oddaluje smrtku

ano …

slepá srdce zvu k sobě na noc

korky od vín házíme do ošatky se zlatými prsteny


tam naše svatební chvíle zaniknou


unaven bez tepu jiter
pláču kam ty vlny jdou
pod obrazem modrého upíra

dárkem od malířky


kdo saje neroztaje

vtom na nebi
z transparentní sítě
pozoruji

má skákavá panno

jak balónový kámo

letí na helium


není samo


a já sám jak vodík
přemýšlím lásko co my

ty věčné migrény před milováním i trvající škaredé počasí
slibují popelavé sněžení

kapky osudu jak tuše mezi okoralými ledy
u zamčených slov vpíjí se do kusu betonu

tady to budeme dělat
na bublinkovém igelitu

bublinkový igelit je něžný


kde drkotám strachy a přívětivou mdlobou
pro zmizelého anděla
s cukavými výkřiky bídného srdečního svalu
o němž básník
psal haiku
a pak si řekl

dík

nechtěj nic vědět

že ještě nechci
kutat dům
kde rozervané balustrády ocele připoutávaly naše ruce
bortí se
kde živoří city a ztroskotanci rozmělňují se
jak na stavbě
přemrzl zapomenutý cement

ze stropu visí nit

a já

jsem snad na nekonečné chodbě s bílými dveřmi

a za všemi jsi ty

když mi neustále dělíš duši na atomy

stejně nejsem a nikdy nebudu

a z mokré oprýskané zdi vzešel jsem

zboural jsem ji slovem

konečným

jako když průvan o půlnoci práskne dveřmi

a venku stojí Bozi u kráteru

*

objeví se karamelová holka v lesklých modrých šatech

rozrazí ti nohy

se slovy tak co básniku přiznej barvu
s jakou jsi spal

se sluncem

holčičko

se sluncem jak rozpálený cukr bez úsměvu

a?

jde se na to zostra