Vážená poroto

Nevíte někdo,
co tady ještě chce?
Jen naráží do zdí,
zuby z nich trhá omítku a
s falešným úsměvem
uráží sama sebe

Jindy zase sedí v kuchyni,
dlaněmi objímá hrnek
a pláče

Jindy se promění v
lávovou lampu
nebo podobnou statickou
dekoraci světel

A v nočním stolku přede mnou
zamyká ústřižky odvahy,
ukradené z rozstříhaných
žlutých stránek
Věřili byste tomu?

Škoda, že jí nemohu
dát
trochu té svojí

Věci by pak šly rychleji
Víte, jak to myslím?


Jak moc mě ona
asi jen musela
dřív milovat