Vážená poroto

Nevíte někdo,
co tady ještě chce?
Jen naráží do zdí,
zuby z nich trhá omítku a
s falešným úsměvem
uráží sama sebe

Jindy zase sedí v kuchyni,
dlaněmi objímá hrnek
a pláče

Jindy se promění v
lávovou lampu
nebo podobnou statickou
dekoraci světel

A v nočním stolku přede mnou
zamyká ústřižky odvahy,
ukradené z rozstříhaných
žlutých stránek
Věřili byste tomu?

Škoda, že jí nemohu
dát
trochu té svojí

Věci by pak šly rychleji
Víte, jak to myslím?


Dřív ke mně
musela jistě
něco cítit