Stařec a moře

Není mnoho chvil, kdy můžeme být sami
není mnoho chvil, kdy mohu býti sám
kam pocit se skryl a co je mezi námi
kam pocit se skryl, když láskou umírám.

život kolem proudí, jako řeky proud
lásku po mě loudí, čmoudí jako troud
koneckonců plynu jako noc a den
snad tu nezahynu, dávám se lásce v plen.

Srdce s ránem buší a ptáci zpívají
ztratil jsem svou duši, kráčím tu potají
aby mě svět neviděl, aby se nesmál
možná by mi záviděl a budil mě ze sna.

Kam se jen šinou vlny bez nadějí
je mojí vinou, že občas zakleji
potichu modlím se, bůh je zas slepí
umírám, rodím se a šířím klepy.

Vrásky jak brázdy ničí mou tvář
nejsem tu navždy, nemám svatozář
jsem jenom duše, co chce ještě kvést
nechci být rušen na cestě cest.

Láska se vznášela a náhle mizí
do činů anděla vložila krizi
dnes se jen dívám na širé moře
slzy již neskrývám vodou jsem tvořen.

Stařec a moře ve svojí touze
chce s láskou být
stařec a moře po vlnách klouže
chce nalézt klid

Zhudebněno na SUNO: https://suno.com/s/IbEOf98qWWxmfeT4