smím prosit když netančím?

jaký Valentýn

taková dámská volenka

uvrtaný poeta
má panickou ataku

sníh roztává po léta
svítání je bez ptáků

ale to já nejsem

jen se bojím zobáků a spím

že i vodní ptáci by klapali v touze

…

a myslím
na slunce na obloze rád

tak proč ty poetko
stále nutíš brko vstát a psát …

nevím

já takovým budkám nerozumím

už se ti ozval vesmír?

modrý antukář

kde hraješ tenis pro pět denis?

i s jednou …

raketou z cukrárny

na plese v příšeří
zvalo jaro do tance
že uvěřím

jejím dlaním

prstíky zkoumaly sladkou hruď

něco ti tam tiká
něco ti pulzuje

co to asi je?

zajíček v bílé čokoládě?

…

byla to doktorka anatomie

*

dnešek věnovala básníkovi
a já v ordinaci před kulturním domem
strnule zírám na dlouhý plášť na věšáku

nemohla byste mi napsat

sníh?

i hvězdář čte knihy

pozoruje ryby

ony poznají odkud sálá oheň?

cítí plameny i ve vodě

za sklem akvária
shromažďují se na okraji

ale je smutno

v tak chladném pokoji

ryba u hvězdáře mlčí

ani nejde blíž
asi také se straní klapání
než zabubnuje déšť

konec závějím

anebo je to tím
že jiní rybáři básní a srdce mají?


V plesovém sále
metronomy už taktují čekání

kouzelník v bílých rukavičkách vyčaroval z šátku holubici

básníkovi vytáhl štiku
a on se divil že kravatu nenosí

že vůbec nezná tu slečnu s ním a s mým srdcem

a teď všichni tleskají prvotřídnímu číslu

a po něm přicházím už já

tančírna a dámská volenka

připravil jsem si takové krátké slovo
ale co když mě poznají?

slečna v prví řadě ani neví že jsem

a teď mám zpívat
kde je Valentýn ve hvězdách?