Poprvé

To, že někomu patřím,
tomu nějak pořád nevěřím.
To, že někdo patří mně,
prosím tě, štípni mě.

Co je to ale za zvláštní pocity?
Jsou divné, jsou nové, prostě zvláštní pocity.
Potřebuju někoho, kdo mě s nimi naučí,
anebo mi ukáže, že jsou vlastně nejlehčí.

To, co cítím, krásné je.
Jen nevím, co to vlastně je.
Láska možná, říkám si,
ale nevím, říkám si.

Když jsme spolu, šťastní jsme,
takže co to vlastně je?

A jak dlouho to vydrží?
„Napořád,“ on odvětí.

Chytne mě za ruku a dopředu se vydáme,
lidičky, my odsud padáme.