ERATÓ

Tehdy tvou sukni zdvihla černá luna

a slepý anděl líbal Tě tak přesně,

že jsem se otočil a nezkameněl.

Trhala jsi mne a sešívala nocí,

když tvoje květy vyrůstaly z lůžka

v hodině mezi vlkem a člověkem.

Z ran tekl med a červenal se sluncem,

ve kterém osychají motýli noci

jako tvá víčka ztěžklá úlevou.

Jen jedny oči těmi tvými vidí,

jen jedny oči z celé říše lidí.