Vím co jsem slíbil a vím co chci dodržet,
V pohledu na ni však zdá se mi malý svět
Malý svět ten který pro nás byl stvořen
Svět který za chvíli bude už zbořen
Pane ty nechápeš žádáš má slova
Ďábli mi šeptaji že kapitola nová
Nemá už vliv na předchozí strany
Její hlas je jak hra na varhany
V kostele s ozvěnou při pohřbu hrají
Lidem se najednou srdce dech tají
Úklona, potlesk, dalsi je na řadě
Copak si nezaslouží svět celý, můj Pane
Copak ji nepatří svět i mé srdce?
Srdce co v té chvíli bilo tak prudce?
Ach Pane já vím, vím co mi chceš
Jsem to však já a na mne se nezmůžeš
Nesahej na mne! nech Ďábli zpívat
Pohledem tech oči nechám se líbat
A až v louce rozkvetlé budeme ležet
Neb z kopců ode měst budeme běžet
Já budu te poslouchat tak jako předtím
A s ni budu tancovat a budu svůj
Ona bude má a ty klidně stůj
11.2 21:59
přiznávám, že nerozumím...
v každém případě pořád piš. Piš, piš, piš.
20.02.2026 18:00:55 JiSo
Děkuji za komentář, moc si toho vážím.
Vím, že občas je báseň silnější, když člověk nerozumi a muze se v ni tak spíše najit. Pro ty co to tak mají, přestaňte číst ted. Pro ty ostatni je vysvětlení tadyy.
Tato báseň je o ni a o mém vnitřním hlasu, kterému jsem slíbil svobodu, která ale nechce jit ruku v ruce s laskou.
20.02.2026 18:57:45 Jáchym