ZAMYKÁM SRDCE

Zírám se k světu do krunýře
avšak pod ním jsem i nejsem
jenž správcem vytrvalým pěji
v ódy času vystřižení.


Občas pukám v tíži smetí
z těch krutých vad
a vyvržené lidské nátury
odcházím potichu
z nevědomí do vědomí zítřku
snad k bludišti tančící myšky
kde ulehávám
a nechám se jí srstí něhy šimrat
jen tak nacházím svůj rytmický dech.


To ty vysněné paprsky křídel
kde jste té lásky lyrické
vzývám Vás naposled
abych jal souznění za vlas muškátu milé
nebo v hlase fanfár
objetí za polibek oný
sžíti se kosmicky
a zachvět dvě komety tmou pro tebe.


Čekám s deštníkem v bouři
jsi vyplašená, než-li nedostupná
zamykám srdce
pravdy nešťastné
nezlob se.