Pod jmelím

Anotace: Báseň o zimní cestě za světlem. A o tom, že některé chvíle nemusí trvat věčně, aby dávaly smysl.

Záplava bílou přikrývkou,
v kontrastu s věčnou temnotou.
Vysoké hory malebnou kulisou
a v dáli zlatá světýlka jsou.

Já mezitím vším jsem ztracen
a zrak mám jinam odvrácen.
Jen plamínek v mém srdci plane,
v očekávání, kdy k tobě se dostane.

Při snaze najít cestu domů,
kde svíčka pro mě hoří.
Nezastaví mě žádná tíha stromů,
ani svět co se boří.

Konečně dům na dosah ruky,
nejsem si jist, zda jsem připravený.
V hlavě bijí se rozdílné kroky,
najednou dveře jsou otevřeny.

Ty mě vítáš na prahu,
přichází smysluplný dotek.
Visící jmelí usnadňuje námahu,
očekávám sladký polibek.

Jen pro tuto krátkou chvíli,
prošel jsem zasněžený kraj.
Aby naše duše spolu hovořily,
a postoupily v něžný ráj.

Čas však neúprosně tlačí,
loučení se vkrádá v mysl.
Ta chvíle vzácná sama stačí,
aby svět na okamžik dával smysl.

P.S.
Vánoce v březnu - tento příběh nekoresponduje s pravidly ročních období.