Pod severním světlem

Zase vzhlížím k temné obloze,
přemýšlejíc, v jaké ty jsi poloze.
Myšlenky přeskakují sem a tam,
ticho dosazuje všemu těžký rám.

Zčista jasna jsem vyrušen,
úkazem v hřejivých barvách.
Zelenou září veškerý cit je vyplašen,
plán se rodí v emočních záplavách.

Z pestrých barev nebeských,
namalovat cestu společného osudu.
Na níž prožít obrazy chvil krásných,
které vydrží věčnou záhubu.

Každý kamínek pestře nabarvit,
co krok to lesklá vzpomínka.
V zatáčkách kouzelná místa objevit
a zapomenout, jak běží hodinka.

Srdce křtím posledním tichým bytím,
s barvami vpitými v dlaň.
Nevím, zda cesta skončí štěstím,
jen vím, že stála za ten klam.