nýtova balada pro okaté ťukoty

své vztahy neustále promýšlím
od chvíle kdy jsem ztratil vážku

cink cink cink

u šumivých vín čeká
mysl
sklenka z trpka
že ten slunný den stal se osudným

u samoty rybníka datel ťukal svou lásku

pan datel ťukal dál a dál
jak básník dne

rozhlašoval

já lovil žábu
na blatouch ji dal a datel stále bubnoval

mám snad zvolit žábu sobě
že žába nosí děti?

z hladiny par na mě vidí jen její oči
a ve stojatých vodách čeká jestli skočím
a vtom vážka letí

letí letí a zastaví se ve vzduchu
pozoruje jestli potěším tu ropuchu
nebo se políbit ji stydím?

a datel dál a dál …


tak nechal jsem rybníku obě krásky okaté
a šel zkouknout ptáka
jenž furt klape
jak opuštěný strašidelný mlýn jménem čas


*

dnes však do srdce mi hledí sova za soumraku

ustrnul jsem zas

ona ví
kdo marný oheň z pokácené souše udělal
v mlhavé mysli
churavý
a kosti chtěly jarně loudit tóny na píšťalku

leč já podivín u tůní mumlavých

litoval

že jsem se nikdy ani s jednou okatou láskou neohřál
a vždy jak datel zněl
jsem se rozklepal

a děravý hrnec bez uší mi daly