blondýnky

už dávno nejsem básní ve fantově kavárně
psanou do dlaně

už nečekám na červené
lavičce vlak
už ani cizinky nevodím k hvězdárně
už nejsem u svíčky

už je to tak

mé drobné blondýnky nebudu znát

svítily kolínky metafor
za nocí hledaly návěstidla

místo nich bude znít modravý chór
odjezdů s kelímky
u nichž se o srdci nepovídá

...

od kolínka po kozačky stojí čekání
a zas jen

pohled svede

blýská se zlato na černý šat
jízdenka k dotekům mě však neříká hledej

zas bys chtěl víc než kávu si dát

*

mé skladné blondýnky protančím v nirváně
lehce se nesou
maj pět stop

lad

v kabelce skrývají vlaštovky bez bázně

pošlou je pro vítr
budou se smát

že já ty vlaštovky psal v zimě v kavárně

tajemné čekárně
když sen o lásce býval tak mlád

mimo ruch zapomněl i cesty na hnané

tam tenkrát snad jezdíval brněnský drak

...

tak mlád jak vlaky z jihu
přivážející něhu a skladné blondýnky
nebo jak hříbátka která se těší z běhu?

to ještě v kozačkách nebyly kamínky

to ještě chtěli jsme po ledu do příběhu

...

dnes nemám koně vlaštovky ba ani jízdenky

ale jen cvaknuté vzpomínky


a blondýnky? já tenkrát zamkl jsem ty básně do skřínky

že chybělo něco

proč ti je dát