její přítomnost? (2)

začal jsem škrtat zápalkou
poprvé nic
podruhé nic
po třetí se malá hvězda oddělila od tenkého dřívka a

zhasla

už na to nemám nervy
být hvězdářem
složil jsem se vedle tebe
do zmuchlaných novin

pozorovaly mě

motory dočasných mrtvol střežící zámkovou dlažbu

zhodnocenou i moderním hybridem
kterým jezdila jeptiška
o níž na kostelní ulici kolovala přehlížená skutečnost

často musela

jízda na zadním sedadle přináší nebe

jenom se opotí zrcátko

torzu mého těla chyběla jen můra
dorážející na lampu

…


ještě vidím na dálku dvě oči


už je to tu zase

zimnice a větrný březen

kostel mi jednou řekl víš hochu jak budeš takto škrtat

nikdy nic nezapálíš

a mýlil se

od té doby pálím jednu za druhou

ale ona
která má přezdívku nina plastelína
nedá se

nedá se ani tvarovat jak bych ji chtěl

*

dneska jsem škrtal čtyřikrát


chtěl bych vidět toho kdo to zapálí hned napoprvé
protože ty jsi už dávno vychladla


zase mě nutíš
ať po vzoru krále startuji rozkrok
jenž mi chodí i vleže

přirozeně je to šifra pro naše dítě

ale mně je tma

chci dát znamení chrastící krabičkou od sirek



po modlitbě bleskově vytahuji své válečné eso

zápalku

která na lásku nestačí