Anotace: Nejsem jako on – z kamene
Procházím starým hradem,
čas jen málokdy lze nazpět vrátit.
Mohutné zdi jsou ke mně němé,
za všechno musí se jednou zaplatit.
Do sálu s rozbořeným krbem
po dlouhé době vstupuji.
Růži,
která tu pro mne chtěla růst,
teď svými trny zraňuji.
08.05.2007 21:56:00 G.P.
Zalij tu růži a trny obruš. Růže je krásná a cenná květina, nezraňuj ji svými trny. Chovej se jak pravý hradní pán, který proslul svou pohostinností a dobrotou. Taková pověst Tě předcházela...
07.05.2007 14:10:00 Santinan Black
Krásně napsané.. není to moc duchaplný komentář ale prostě tahle básnička toho ve měn probouzí tolik až se to zdá neskutečné..
24.04.2007 21:07:00 isisleo
..čas..nejde vrátit zpět..
..jeho krása..
..je příliž křehká..
..bolestí těžkou..
..však duše..
..už zaplatila..
24.04.2007 10:37:00 Cecilka
Možná, že louče právě dohořely...
možná, že chodby hradu osaměly...
možná, že zůstal tichý stín...
Možná, že je to jenom mlha...
možná, že hradem zní ozvěna...
možná, že s tichým voláním...
23.04.2007 19:39:00 Liv
Angličané říkají: My home, my castle. Je to tak osobní zpověď? Jaktože nám takto smutníš...?
23.04.2007 12:41:00 Navire
Zraníš-li Růženku trnem-usne na sto let..
..a sladké sny se jí můžou sto let zdát.
Možná to nemusí tak moc bolet
a nejspíš si nebude stěžovat:o)
Přijede princ a zruší kletbu?
A nebo
může
spát
napořád....
A stejně-je to smutná báseň...je a je a je!a bude se plakaaaaaaaaaat;)
23.04.2007 11:49:00 no
...jo...i za dobrotu, Mourku...nepřála bych ti to...
a kafe ve Zlíně?... tak to už teda taky nebude, co ...