ODEVZDANÉ PŘÁTELSTVÍ

Teď už se, milá zlatá,
přeš jen, aby ses přela.
Koukni nazpět k vlastním tužbám,
máš, co jsi vždycky chtěla!

Kdo tě nutil, kdo tě vláčel?
Čí štědrost tě hýčkala?
Koho křivdou osočuješ?
Komu jsi věrnost slíbila?

​Roky sprintem ubíhaly a
vytrvale plynou dál.
V mlze – to jak druhého jsme milovali,
i jak jsi tancem rozjasnila sál.

​A přeci náhle v hrudi pálí,
plamen dávno vyhaslý.
Tupé prázdno domem kvílí,
zvuk smíchu naskrz prorostlý.

A přeci náhle k smrti bolí,
ten táhlý konec žalostný,
jak celek po všem rupe ve dví,
navždy odevzdané přátelství...

『 E.V. 』