Naše snové obrázky

Vkrádáš do hemisféry představy
a barvu vkládáš v rytmu záruky.
Miluješ v tónu nadpřirozena
v rozbřesku koláže
jsem mile rukou nadnášena.

Hraješ si?
Možná je láska směs,
co rychlostí utíká,
když nohy nemohou.

Jsem Tvou předlohou?

Už je to dávno,
co jsme se milovali.
My dva
a Ty malovals skály,
fenomén i mé nářky.

Klaním se
a u Tvých nohou usínám.

Ráno se probudíme
a budeme věřit hvězdám,
že sny jsou tu pro nás.
Lásko, dotkni se.
Stiskni víckrát.

Tvá pomilovaná v dunách.
Pusa tká obsah
v abstraktních barvách.

Kolik jsem Ti psala veršů?
My víme.

V chaosu vznikl štít.
Držíme ho.
Já a Ty možná ještě víc.
Uvnitř ze tmy
se probouzí smích.
Věřme v náš obraz,
co dal nám kdysi žít.

Hele.
Je láska trpaslík?
Ne, nech se políbit.


Přikrývejme rány života
a v symfonii
s vášní
tvořme cit.


V nekonečné hloubce
nám labutě přijdou
štěstí sít.

Je Tvůj cíl
mého těla
Sever či Jih?

Miláčku.
Skrz.

Lastura zpívá
písní medu
i začíná příst.