Mezi řádky

Měl by jsi vědět, jak moc tě mám ráda.
A že jsem si tě moc přála.
A i když to tak nevypadá,
celé mé srdce ti do rukou padá.

Hvězdičky na obloze svítí,
a v hlavě se mi všechno tříští.
Nevím, čeho se chytit dřív,
přestože mám nastavený cíl.

Chtěla bych, aby to všechno snazší bylo.
Chtěla bych, aby tě mé slovo nezranilo,
ale musíš se smířit s tím,
že já tohle prostě neumím.

Jako malá jsem nemluvila,
páč jsem to nepotřebovala.
O všechno jsem si řekla beze slova,
a emoce jsem nikdy neovládala.

Tak promiň za to, jaká jsem,
jiná už nebudu a taková jsem.
I když někoho miluju,
emoce neprojevuju a slov lituju.

Prostě musíš pochopit,
že jsem se chtěla utopit.
Musíš se naučit, jak mi vlézt do hlavy,
a nezpůsobit si tím těžké stavy.

Protože jestli nám to vydrží,
v životě nás to udrží.
A jednou za mnoho let,
budeme vzpomínat na náš pech.

Takže ano, nejspíš tě miluju,
emoce neprojevuju.
Ale říkat ti to nebudu.