de Alba

Zoufalství zahalilo mou tvář.

Když řekl si - nejsem tvá zář.

Naštvaně pod nohy,

kladu ti kameny.

Co jsem bez tebe?

Život bez země...

Však Albu v temnotě mám,

její světlo co táhne nás dál.

Řekl si - de Alba to je můj stan.

Když našla jsem sebe,

mám má v srdci i tebe.