Nečistoty

Nula nula třicet pět,
šumí noční sprcha.
Smývá hrany ostrých vět,
z vlasů k nohám spěchá.

Rozpouští co během dne,
zatuhlo a ztvrdlo.
Se srdcem však nepohne,
na kost celé zmrzlo.

Myšlenky co včera večer,
jako květy zvonily,
teď v noci pod temným smutkem,
na kámen se změnily.

Je šest patnáct nový den,
šumí ranní sprcha.
Snaží se smýt bolest, sen,
jenž však nevyprchá.

Ale pohled do tvých očí -
všechno rázem smyje.
Do duše mi radost vkročí,
smutek strach se skryje.

Srdce které v noci temné,
jako žula dunilo,
pod tvým smíchem, pod tvým dechem,
na zvonek se změnilo.