Perutě

Do ptačích per šeptala sen.

Pohled se sypal dolů,

jako proso v sledu.

Opřeli jsme se

a naslouchali dáli,

jak děti běží k nám.

A v tom souzvuku

zem lepila stopám život.

(Tehdá to bylo tajemství)

Avšak jednoho dne –

poslala je zpátky domů

jako mokré posly

jarního deště.

„Mami, my chceme ještě!“

Byly vším,

a když jsem vzhlédl k tobě,

hned jsem je poznal.

Předalas jim krásu

svého nitra,

a já se znovu zamiloval.