Tobě, jež víš

Jsi snem co nezmírá a v dáli hrají,
A je to mou vinou, že jsme se smáli.
Hrdosti plný, jsem na to - co naše,
Na city, něhu, co v Tobě jsem našel.

Bolestí protkán, hledám Tě všude.
Všude, kde nejsi, však Tvá je má duše.
Myšlenky spoutané, voní mi Tebou,
Kdekoliv na cestách, beru Tě s sebou.

Snad Ti to nemilé a já nedal žádost,
Do řádků mi daných, vetkla jsi radost.
Zlob se a spílej mi, plamenně vel,
Chutnáš mi nesmírně, vlastním Tvůj pel.

V hloubkách a vlnách, nesu Tě tmou,
Napořád budu snít, že budeš mou.
A jestli ses ztratila, ve světech bez nás,
Věř mi, že pořád mám, šmouhy z Tvých řas.