Sada propisek básněmi o lásce vypsaných,
a mnoho nocí nazpátek, sněním o Tvé kráse probděných.
A spousty nadějí /marných sic/, že jednou uspěji.
Z plných plic řval bych, jak moc Tě miluji,
však mlčím /zkouším se vzpamatovat/.
Srdce své mučím /jak těžké nemilovat/.
Vše jednou pomine, snad i má láska,
očima řeklas ne, proč jens tak hezká...
ty rýmy občas moc nesedí, snad ani neni nutný ty slova cpát za tu cenu do těch rýmů.. ale jinak je to zajímavý
14.07.2007 23:12:00 | Kapika
Víš, pořád je lepší když miluješ, byť není ta láska opětovaná a bolí to.
Mnohem horší je, když srdce nemluví - takový stav Nicoty a Zbytečnosti... a také to bolí... duši.
14.07.2007 12:34:00 | Judita