U moře samoty

U moře samoty,
na břehu beznaděje,
v přílivu prázdnoty,
srdce se chvěje.

Na pláži krutosti,
v černém kočáře,
smrtka s radostí,
civí ti do tváře.

Nasednout k ní,
po nebi cválat,
to jediné se smí,
když není kam chvátat.

Slunce již zapadlo,
oblohou se hnát,
koho to napadlo,
do těla duši dát?

Šeď samá vůkol,
hvězdy bez jasu,
pak poslední úkol,
prohra bez zápasu.

Z nebe pod zem,
kde oheň plane,
již nikdy ven,
co má,se stane.

Jen jeden důvod mít,
když proti jich tisíc,
smět s tebou žít,
hledět zas na měsíc.

Vystoupit ven,
smrtce zamávat,
však přijde ten den,
kdy nebude váhat.