Rok a den

Ani pozdravem ti neodvětí,
chová se k tobě jako k smetí.
Chtěl jsi vědet, jak se jí daří,
a odpověď? Nezájem v její tváři.

A je to rok, kdy tě náhle objala.
A je to rok, kdy polibku se nebála.
A je to den, kdy se za tebe stydí.
A je to den, co se nenávidíš.

Lež je celá její tvář,
zratila svou svatozář.
Nestůj jak vrbové proutí!
Tvá láska ji už nezarmoutí.

S měsíci se trápíš víc,
máš duší jako slabou svíc
a ona foukla s výrazem lhostejnosti,
láska prohnilá do morku kostí..

..a ty nechceš slyšet nic.