Mám prý si občas vzpomenout

Mám prý si občas vzpomenout
a že zůstaneme přátelé
vždyť z lásky zbyl jen prázdný kout
a obnošené sandále
tak nech mě trochu vydechnout
dáme si volnost navzájem

Zaznělo jako výstřel u snídaně
a taky že jinou toužíš obejmout
..snad by ses netvářila překvapeně
..můžem se na všem dohodnout
nemůžu jen tak sedět, zatraceně
mám se snad plazit a lízt po kolenou?

Aby ti došlo, co jsi způsobil
když používáš slova jako zbraně
a každým z nich jsi mě právě zastřelil
krev má vsákne se do tvé dlaně
mé rány se zhojí, čas už mnohé vyléčil
Ale co děti, myslels na ně?!