Padalo světlo
skrz mé tělo
ztrácelo sílu
chladlo
pár holubic
srdcem proletělo
spínajíc bílé šaty
hrdlo
Uprostřed kaple
dlaně spojím
po věrnosti zbyla
směnka
bolest pláčem
neukojím
úsměv vykáže ven
rtěnka
Nové chyby staré
nepřeberou
na sliby
je sleva
prsteny mi
připomenou
byl ten pravý
zleva…
Koukám,že zbylé dvě grácie seš už vyjádřily a dá se říci,že mi napadá totéž!I když zas vzpomínám na Tvůj krásně optimistický vzkaz,takže asi nemáš děsivé noční můry,jen jsi strašně chytlavá a vybíráš si svou inspiraci v oblastech trošku nezvyklých,abys z nich pak se svým nevšedním talentem vytvořila dílka nutící k zamyšlení nad tajuplnou hvězdičkou literárního servru.
06.05.2007 18:36:00 | Kozoroh 1