Stopy

Zase čas světa a věčnosti svírá mě v obruči,
v minulých dobách zas buší srdce.
Kolik stop jsme pro svou lásku a úzkost
za sebou nechali.
Můžu-li, nezůstanu stát!
Přemýšlím o světě,
ve kterém čeká naděje.
Až mě budeš opět znát,
vrátím se.
Pak od srdce po křídla oněmíš
-zasažen do hrudi.
Ale vždyť srdce buší!
Sám si ještě jednou rozmysli,
co snad ztrácíš...
V noci za Tebe budu prosit,
ať projdeš bezpečně svou propastí.