Sama...

Kruté pohledy přesekaly lana,
není už mostu mezi kaňony,
na té své straně zůstala jsem sama,
jen vítr prohání se pod stromy.

K obědu pár slz s lehkou pachutí moru,
sama jsem na své vlastní planetě,
přesto prásknu dveřmi - na znamení vzdoru,
otočím se zády k letící kometě.

Snad jednou přiletí vesmírný cestovatel,
koupí mou planetu a odveze mě zpátky,
já vše, co mám, prodám za pakatel
a pak se vydám cestou do pohádky.