Samota

Samota je jako dýka dlouhá
z mé hrudi její rukojeť kouká
a po ní pak na zem má krev teče
můj život se pomalu do záhuby vleče

na svém ostří zákeřný jed nesla
do mého života temnota se snesla
a teď mě pod svým závojem dusí
světlo lásky jí zahnat už musí

jméno té temnoty je touha
mé srdce stěží si doufá
že nalezne konečně spásu
abych mohl mít opět zase lásku