Duše pláče

Sedíš na skále, tiše pláčeš,
tolik lidí ti ublížilo.
Proč jsi tolika lidem věřila?
Svůj život bys do jejich rukou svěřila.

Chceš zůstat sama,
nevěříš nikomu.
Cokoliv bys za přítele dala,
svého života by ses pro něj vzdala.

Jak krásné byly ty chvíle s ním,
byl pro tebe tím nejkrásnějším, co tě potkalo.
Jako v sedmém nebi si s ním byla,
o něčem takovém si jenom snila.

Tolik jste si rozuměli,
bylo to jako z pohádky.
Najednou váš vztah zakryl čenrý mrak,
jemu zastřel jeho zrak.

Milovala tě,
ani nevíš jak si ji ublížil.
Vzudch by za tě dýchala,
srdce na dlani by ti dala.

Teď tu sedí, vzpomíná na ty chíle,
jak ji tehdy bylo krásně.
Ptáčci, potůček bublající,
zvířata úkryt hledající.

Nevrátí už ty chíle zpět,
nebude pro něj trpět.
Jejich láska jako voda v potoce vyprachala,
jen strniště, holé kameny lásky zanechala.