V té noci co přší popelem
V té noci co přší popelem
Anotace: Před zrakem duše tvé jsem utkala závoj žití, zdroj zadržených sil teď buší na stěny mých cév a světlem narudlým skrz ně má krev se třpytí na tvých rtech...
Tak ty ses přeci jenom vrátil zpátky
a našel dveře zamčené
a žádný klíč pod zadními vrátky
a včerejší touhy v mechu složené
Marně se mraky nesou oblohou
marně se tvoje ruka v pěsti svírá
marně bys klečel s lživou motlitbou
v té noci co prší popelem a něhu smývá
V té noci bez hvězd a bez měsíce
na zlatou mísu slzy pochytám
křeč marnosti teď zachví tvoje ruce
a mrtvá krajina už touhou nezavzdychá
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Smutná, ale krásná, jak jen to Ty umíš! I mé múzy na chvilku procitly ze zimního spánku, když jsem si to polohlasně recitoval...
Jak sopka zuří srdce mé,
ten výbuch rozmetal
klamné touhy i naděje,
kterés mi poznat dal!
Nech si své city falešné,
svou lásku z románů,
já zbavila se úspěšně
klamu minulých dnů!
Marně mi tlučeš na dveře,
sem nemáš přístup již,
Tvým lživým slibům srdce mé
nevěří! Už to víš...
Mých očí solné praménky
jsou suchem stiženy,
s Tebou nepojím víc své sny,
tak, prosím , v míru jdi...
19.02.2008 18:50:00 | Kozoroh 1
