Divné stvoření...

Asi jsem stvoření divné
stvoření bez citu
bez lásky

Ale vždycky jsem to tak chtěla
netrápit se
být bezcitná víla
bydlící v lese

Neronit slzy pro Tebe
o které nestojíš
nedívat se zamilovaně do nebe
než mě zas odhodíš

Nemyslet každou vteřinu
na naše setkání
nemuset plakat na peřinu
... Nesnáším to čekání...

Nemuset čekat až zavoláš
až se zmíníš
až budeš vědět že žiju

...

Je to vlastně krásný pocit
být bez lásky
mám volné klidné noci
a nemusím si klást
další šílené otázky...