Lehkost pomněnkových rtu
v zrcadlovém světě
bez povinností
a zábran
tulí se
k sobě
Mlčky
i poslední lístek
schoval se studem
před jeho vášní
Milována do svítáni
před zimou schoulená
odpočívajíc u jeho dlaní
jde za ním
do světa
ve kterém realita
klidně spí
Pravidelný
tlukot srdce
našeptával kudy kam
kymácel se
na hladině s chodníkem
Jen letmo zahlídl
skrz nahé paprsky
jak k něj přichází
V objetí zbláznění
tisknou se víc
Jen pro ty dva
měsíc dokázal
zabloudit
*
věnováno Davimu
Za prvé... dík za komentář
za 2...nejsi někde s Ostravska...podle "fajného"výrazu :-)
za 3...pokud něco cítíš ,dá se psát.
za 4... krásné dílko,plné citu,vášně a touhy.
za 5...No,to by bylo prozatím vše.
24.02.2011 18:50:00 | Danger
zbloudilý Měsíc i pomněnkový ret jsou prostě nádhera:-)
a moc se mi líbí Tvoje úvodní stránka - taky se tak pohybuji po citové houpačce8-
17.05.2007 19:50:00 | Rádoby zoufalá
skutečné? hm....:)) Teda tahle je tak krásná, až by se z toho člověk začervenal:)
14.05.2007 20:11:00 | Favi
víš...píšeš moc krásně...tak opravdově...moc se emi to líbí...je to tak skutečné...
14.05.2007 19:17:00 | lonely.princess