Anotace: Nevím co k ní napsat... rozhodně to není jedna z těch lepších... ale hodně pro mě znamená...
Rozdírám si jizvy
a nepotřebuji k tomu
žiletku,
nůž,
nehty,
nic....
Stačí vzpomínka
na pár chvilek nesamoty,
na okamžik naprosté anarchie citů,
na to, když kolem nás
voněl bylinkový čaj
pro zdraví...
Oba jsme mlčeli...
a to soukromé ticho přerušoval
zvuk kytary a zpěv...
Zafúkané... tehdy ji hráli,
já nevěděla, že to bude pravda....
Teď je mezi námi velká závěj
z lhostejnosti
a přebytečných citů,
co nám brání žít
v realitě...
Majitelem takových a podobných vzpomínek je asi každý z nás. Vystihla jsi to přesně...a krásně.
17.05.2007 22:39:00 | Theara
Let it be... tehdy ji hráli,
a já nevěděla, že to prostě n e d o k á ž u nechat být...
Promiň, jenom asociace. Krásná báseň.
14.05.2007 19:58:00 | lidus
jo...zafúkané...to poslouchám teď hodně často...a vzpomínky..ty mi taky něco říkají:)
14.05.2007 16:01:00 | Lizzzie