Láska protkaná pavučinou smutku

Anotace: Smutek se dá léčit jedině novými událostmi nebo vzpomínkami... ale: Nic není horší než vzpomínky na štěstí v době neštěstí...

Já měla ráda svět,
co kolem se točí
a milovala jsem ten pohled
do Tvých zelených očí.

/jo, svět možná kdysi, ale...
v těch zelených očích se pořád ještě utápím/

Jenže i ta nejhezčí pohádka
musí mít někde konec,
a ta má už bohužel skončila -
mě už odzvonili zvonec...

/kéž by šly všechny zvony na světě rozbít...
ale přesto: /

Chtěla bych ti říct,
jak ráda Tě pořád mám,
jak se strašně trápím,
když sama v noci usínám.

/ta bolest nejde ani slovy vyjádřit...
a ta láska už vůbec ne/

Jaký je vlastně úděl člověka?
Trápit se? V duši umírat?
Ne, podle mě je to milovat
a s láskou v srdci usínat.

/Proto nechápu proč já, zrovna já,
ta nemilovaná, smutkem protkaná bytost jsem člověk.../