Jak se s tím mám vyrovnat?
Jak s tímhle mám žít?
Jak mám chmury odehnat,
v očích mít zas svit?
Pohrdáš mou blízkostí,
pohrdáš i láskou mou.
Pohrdáš mou něžností,
pohrdáš... i mnou.
Nic co ti chci dát
ut ti dobré není.
Chci na tebe řvát!
(Dyť to není k vydržení!)
...zároveň tě políbit,
přitulit se "pod křídlo",
spolu šťastní znovu být,
nepotápět plavidlo... !
Loď, na které jsme spolu pluli,
ty jsi dávno opustil.
Ke mě je tvé srdce z žuly,
to moje jsi zahodil.
Ty jsi šťastný, ona taky,
jenom já to trochu kazím, že?
Sbalím si své saky paky.
"Ona za to nemůže" ... =/
Ona ne? A kdo tedy?
Oba dva jste viníci!
Mezi námi ztuhly ledy.
Zbyla duše truchlící...
Máš pravdu, že láska je krásná, když je...ale někdy to bolí víc než kdyby nebyla...
16.05.2007 21:58:00 | Kozlík Matěj
Hezoučké. Plyne to tak jednoduše a zlehka.. líbí se mi to.. a je to docela dobře zaměřené. Mě se líbí :)
16.05.2007 14:32:00 | -Jojo-
Tolko bolesti...tolko smutku...mrzi ma ta tvoja ubolena dusicka:-( snad bude ( alebo uz je? ) lepsie.. inak básnička je to moc pekná, aj ked ubolená...
15.05.2007 23:31:00 | gallatea