Perníková chaloupka trochu jinak

Perníková chaloupka trochu jinak

Anotace: Jelikož mám mimo jiné ráda i pohádky, rozhodla jsem se zveršovat Perníkovou chaloupku. Nakonec se mi to ale zvrtlo úplně jiným směrem, než jsem původně zamýšlela. :D

Sedí bába na lavici,
na nose má bradavici.
Vlasy šedé, rozcuchané,
oblečení potrhané.
 
Kouká, co se děje v lese,
jestli někdo nežene se
k chaloupce z perníku
či cukrovému dřevníku.
 
A hle, tu kluk jako koule,
na čele má čtyři boule.
„Co ty, kluku, tady chceš?
Ty mi perník nevezmeš!“
 
„Bábo, jen si perník nech,
já mám teďka velký spěch.
Loupežník mě křovím honí,
doufám, že mě nedohoní.
Chce mi ukrást pytlík mincí,
co nesu našemu princi.
Táta totiž poslal mě,
abych zaplatil daně.“
 
„I ty kluku ušatý,
pojď, schovám tě za vraty.“
Bába vrata otevřela
a tu ozvala se střela.
 
„Loupežník nám v lese střílí,
bude tady každou chvíli.
Rychle, kluku, zalez tam,
já ho zatím zaměstnám.“
 
Kluk je uvnitř, bába u lavice,
loupežník maže kolem borovice.
„Bábo, neběžel tu prve
kluk macatý jako sele?“
 
„Běžel, běžel, loupežníčku,
mířil támhle na cestičku.“
Ukazuje mezi keře,
loupežník hned rozběhne se.
 
„Vřelé díky, babičko,
doženu ho za kratičko.“
Když loupežník zmizel v stínu,
bába myslí na hostinu.
 
„Kluk je tlustý jako pašík,
budou škvarky, i pár paštik.
Nemusím ho vykrmovat,
vždyť už má teď nejmíň metrák.“
Ďábelsky se zasměje,
to se dneska poměje.
 
A už si to k peci míří,
radostí se celá pýří.
Sirkou oheň podpaluje,
strašné plány v hlavě kuje.
 
Lopatu si připravila,
kluka hned pak vypustila.
„Jen si sedni, hošíčku,
tady na lopatičku.“
 
Ten se na ni divně kouká,
něco pro sebe si brouká.
Řekne však za kratičko:
 
„Ale, milá babičko,
nevím, jak se na to leze,
co když se to se mnou sveze?
Nemohla byste mi ukázat,
jak na lopatu nalézat?
 
„I ty jeden, kluku hloupý,
bolí mě mé staré klouby,
ale když nedáš jinak,
ukážu ti co a jak.“
 
Bába leze na lopatu
a chce začít ve výkladu.
„Seď tu klidně, ani se nehni...“
A najednou je v ohni.
 
Kluk dvířka rychle zavírá,
svůj pytlík s mincemi sbírá.
 
Bába křičí, vzteky pění,
nic platné jí to však není.
Ječí, co jí síly stačí,
kluka stejně nepřesvědčí.
 
Ten zasměje se v mžiku
a už sahá po perníku.
Kapsy plní vrchovatě,
div, že neprasknou mu gatě.
 
Bere nohy na ramena,
z pece přitom jde ozvěna,
jak tam bába ječí stále,
že už jí hoří sandále.
Autor Kathleena, 02.07.2017
Přečteno 1073x
Tipy 10
Poslední tipující: mirecek, jitka.svobodova, Frr, Poetik, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Moc hezky napsáno, takové krásné rýmy šprýmy :)...ST

02.07.2017 16:05:41 | mirecek

Moc děkuji. :)

02.07.2017 16:06:56 | Kathleena

Jé, tak to děkuji za pochvalu. :)

02.07.2017 14:20:04 | Kathleena

Máš to moc pěkně zrýmované. Určitě se bude líbit, zvláště dětem....ST

02.07.2017 14:09:59 | jitka.svobodova

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí