Vzpomínky

Když vítr fouká ze strání
a listí břízek k zemi padá
já chodím sama v ústraní
pěšinkami, které mám tak ráda.

Vzpomínám:
Na letní dny, kdy jsem chodila se svými dvěma vnoučky na procházky lesem.
,,Babičko, ještě jsi nám nesložila písničku."
Písničku jsem složila a zpívali jsme si ji pokaždé,
když jsme šli na ,, turistickou výpravu."

V mechu a kapradí
skřítkové dovádí
na krku mají zvonečky
na stole malé drobečky.
To je jejich snídaně
to je jejich snídaně.

Po této písničce přišla na řadu vydatná svačina.
Drobečky to opravdu nebyly, ty jsme pokládali na pařízky.
Co kdyby náhodou....

Vzpomínám:
Na naše společné hřibaření
a protože každý dobrý hřibař
musí mít svojí ,,hymnu"
složila jsem chlapečkům tu jejich

V mechu sedí praváček
vedle skáče kozáček
bedlička se usmívá
a kuřátko si zpívá.

Po takové výpravě s hymnou jsme měli vždy 2 koše hříbků tutově zaručené.
Nevěříte?
Ono to tak ale opravdu bylo.