Jak jsme uplácali...

„Mami, chci si uplácat golema!“
volá dcerka, ať nám pomáhá.
Tak na zahrádce v hlíně klečíme,
z kousků světa ho společně tvoříme.

Má tělo z hlíny, mocné, silné,
vlasy mu splétáme z trávy zelené.
Dvě kopretiny mu dáme za oči,
a úsměv z kamínků ho zdobí.

A šém? Papírek s obrázky
srdíček, duhy a dětské lásky.
Vložíme ho něžně, slova zašeptáme...
a hle – náš Golem ožívat začne!

Už s námi chodí, svou práci koná,
nákup nosí, trávu seká, s radostí nás vítá.
A když se ptáš, jak si vlastně říká,
s úsměvem „Tatínek!" odpovídá.