Klíček

Jeden malý trpaslíček

od chaloupky ztratil klíček.

Všude pátral, všude hledal,

houští prošel, listy zvedal.

To je ale nadělení,

klíček není k nalezení!

 

Došel tam kde nad poli

krouží statní sokoli.

„Nu, sokole je to tak,

ty máš přece ostrý zrak.

Vyleť vzhůru, Slunce svítí,

řekni, kde se klíček třpytí.”

Sokol svolal všechny ptáky

od poštolek po vrabčáky,

aby každou chviličku

pátrali teď po klíčku.

 

Hledání je bez úspěchu,

trpaslíček pláče v mechu:

„Achich ouvej, co teď bude?

Každý hledal přece všude.

Už se končí pátrání,

zvěř se chystá ke spaní;

vždyť přichází noci stín

ze všech temných úžlabin.

Kde jen skřítek hlavu složí?

V maliní, či v hustém hloží?“

 

Náhle je tu lesa pán,

klíček v dlani uschován.

„Trpaslíčku, trpaslíčku!

Proč ten rozruch kvůli klíčku?

Před kým se máš na pozoru,

že máš domek na závoru;

na závoře pevný zámek?

Ty tam skrýváš medu džbánek!

To je tedy vážná věc,

vždyť je z tebe lakomec!“

 

Malý skřítek teď se stydí,

možnost nápravy však vidí.

Sotva brzy ráno vstal,

trubače hned zavolal.

Pak na louku mezi domy

sezval víly, skřítky, gnómy

a pod stromy ve stínu

uspořádal hostinu.