:vzkazy_TATÍNKOVI:
:vzkazy_TATÍNKOVI:
Anotace: Nevyptávat se.Ani nepřicházet blíže,nedívat se..jen pozorovat. Je to věc o cosi starší, někdy leden 2006
Tak trochu nic, cítí
v tom strachu, v té nenávisti.
*
Ticho křik a zase ticho.
“Ne, nebolelo mne to,
tati. Necítím bolest. Nevím
co to je, nikdy jsem neměla
tu příležitost cítit něco takového.
Nerozumím tomu.“
Čas, něco tak důmyslného.
Důvěra, cosi křehkého.
Umí vymyslet ukolébavky, utěšit,
rozveselit
všechny plyšové medvědy, králíky
a všechno. I ty panenky bez těl:
ruce, nohy i bříška visí
na tkaničkách u stropu a tiše
klimbají,
tiše klimbají...
Křik, ticho a zase křik.
„Ne, neplakala jsem, tati.
Neumím plakat. Nevím
co to je,
nikdy jsem neměla důvod
pro slzy. Nerozumím tomu.“
*
Tak trochu nic cítí
v tom strachu, v té nenávisti
i v tom jeho... náručí.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Odcizení a názorový rozchod s rodiči, je z hlediska evoluce nezbytný ....
... aby se nastávající mladá generace dokázala postavit na vlastní nohy ...
Jinak by v opačném případě zůstala navždy dětmi ....
Děti se s rodiči rozcházejí / někdy i v těžké disharmonii / ...
... aby, až přijde jejich rodičovský čas je pochopili .... a stejným způsobem jako tehdy byli zatraceni vlastními dětmi ...
*-to ale nic nemění na faktu že určitá citová vyprahlost a nenaplnění v tomto období hodně bolí ....
ale je to právě toto, co je nejsilnějším motorem ke změně
24.05.2007 15:14:00 | HarryHH
Neni to krasne, jak dokazi lide na cizi smutek jen uznale prikyvovat. Ja uznale prikyvnu na tvou basnicku... smutek z ni vypustim... a pokecame o nem jindy.
18.05.2007 23:06:00 | Trapné děťátko
