Trudný plyn

Nasaješ si archetypu...

Pohled máš zamžený
s nevěrnou puškou v rukou,
pobíháš jako šílenec před hlavněmi
vlastně
jako králík a ani nevíš proč

Karabiny o sebe chřastí
(allegro pak zas rekviem)

špinavá stoka hlavolamu pro myšky
je plná snaživých červů,
co častují tě úsměvy
s vypáleným chrupem

(a těch devěk, co pískají si rychlovku
do taktu s Bergmannem!)

Upíři prchají, na rakvičkách šlehačku,
plynové masky
idealistů mašírují ke smírčímu kříži
(procesí pro krále duchů)
a jediný zdejší ruch ti rve šlachy
na konfety...

„Mami, jdu domů!“

tak dámo a teď mě sekni přes prsty!

Mohla to být vůně jablek
a ostrov v mlze, co tě omladil,
ale vytepal jen nářek a stopy
česneku v nozdrách...

Nešťastný bílý arbor mundi ti zelená
v ústrety

Přes napuchlé rty ti unikne vzdech;
Ypréau...

a pohladíš pučící ratolest