Přátelé k tobě

Má ústa upí,
bolest v očích mám.
Odcházíš? Ach ptám se
kam? Tak Kam?!

Ztratit tě nechci,
budeš mi chybět.
Nechci jak blázen,
do rámu civět.

Proč se to stalo?
Nenecháš slova.
Co ti úsměv vzalo?
Zas a jen znova...

Trápím se a ty,
ty to víš.
Kam odcházíš a kdy?
Nepovíš!

Zastav se na chvíli,
pohlédni zpět.
Přátelé zůstanou,
jsou pevná zeď.

Můžeš se opřít,
schovat se za ni.
Slzy pak otřít
a odejít s námi.

Ztratit tě nechci,
budeš mi chybět.
Nechci jak blázen,
do rámu civět.

Máme tě rádi strašně moc,
sama dobře víš.
Než nastane ta blbá noc,
naší sílu uvidíš.

Neopustíme tě...