Slovo tak akorát pro dva

Padlo léto jako první polibky dešťů skromného podzimu
jako myšlenka kterou je třeba uchopit pevně
jako muž který obejme ženu a viděl ji poprvé a naposled
všechno co v sobě skrývám teď stobarevně
chci na papír vykřičet
A jistě by to bylo možné nebýt Tebe
nebýt všeho okolo
nebýt jara
nebýt a jen se rozplynout v Tvých očích
jako se rozplývají okna Louvru
tak prázdná a zanícená tmou
nebýt vševědění že v nich je něco velkýho
co neuchopíš nepopíšeš jedním dechem

neboť ten stačí jen pro dva