Anotace: tam není pomoci
Nejupřímější ze všech zpovědí
který člověk zadupe sám v sobě
aby mohl vykrystalizovat v bestii
je láska
ona je víc než my než vesmír než všechno to
smítko touhy který svíráme v dlaních
s palčivou bolestí
neboť ona nás přivedla na svět
ona nás přinutila se našrotit něco o vesmíru
přes noc
ona nám zpotila dlaně když jsme se milovali
Nejupřímější zpovědí kterou znám
mi do úst vyryla matka
když se vzdala přítomnosti
a chytla mě za ruku měla ji strašně ledovou
vzdala se přítomnosti
aby spasila naši budoucnost
tehdy jsem ještě vinila doktory
dnes už ne
promiň, tohle jsem asi nezvládla
Vždycky, neustále a pokaždý, když čtu tvoje verše, mi přeběhne mráz po zádech, ne ten nepříjemnej, ale mráz z toho, že vůbec existuje někdo, kdo dokáže používat slova jako ty, někdo, kdo dokáže, že slova už nejsou jenom slovy, někdo jako ty...
A vždycky, pokaždý, když ucítím ten mráz, mi mozek semele pár dalších myšlenek a já znovu pochopím věci, které už jsem zapomněla nebo na které jsem zanevřela..
A za tohle všechno... ti děkuji
21.06.2007 14:16:00 | Renatka