/dítě 22. století/

Anotace: moc jsem nad tím nepřemýšlela, prostě jak to ze mně vypadlo tak to bylo hozeno sem, takže.. nevím.

Neumí mrkat. Jen dlouze hledí
nebo jen víčka zastírají
jeho šedobílé oči. Jeho slizká, modrá víčka.

Je bledý, ale cítí se fajn.
Nemá úplně ruce ani nohy, jen cosi
jako ploutve. Kdo za to může? Maminka?

“všechny ty
pro tebe podpůrné prášky
maminko
nechutnaly líp než tvoje mlíko
hořkosladké
už jen od pocitu“

Morfin Diolan Subutex Ritalin Dipidolor
a další
a další
a další

a další

„Analegitika. Hypnotika. Sedativa.
Tvoje legálně nelegální strava.

Neumím mrkat, neumím snít
cítit. Smát se plakat. Nevím.
Nejsem hezký. Hnusí se mi
odraz
v zrcadle
i v kachličkách na podlaze.
Ale je mi fajn.

Hnusíš se mi, v odrazech
mého oka,

maminko.“

ale važně, je mi jinak fajn.