Už dýchám

Už myslím, že dýchám.
Už neutíkám.
Občas jen stojím a dívám se z okna
Jako když mluví mi do duše ta tma
Co myslím, že dýchá.
Už jí neutíkám.
Jen potichu stojím a poslouchám hlas
V tu chvíli ve věčnost změní se čas.

Nejsou to hvězdy.
A není to navždy.
Jenom když můžu a dívat se chci
Když horko nese zahradu vonící
Když vyjdou hvězdy.
Chci být a žít navždy.
Když stojím a poslouchám uvnitř ten hlas
Co nemluví o cíli, ale vrátí se zas.

Pak určitě dýchám.
Už jen k němu utíkám.
Vždy právě když stojím a dívám se z okna
Vím jistě že slyším ten prastarý hlas a
Vím už vše co ví ta tma.
Šeptá mi pravdu co u sebe má.
Když potichu stojím a nechám se vést.
Když držím se té pravé ze světa cest.