Večer

Zoufalé rány do tympánů -
tvoje labutí píseň večera.

A to ticho padajících trámů
rozprostírá se kolem
jak podlá nevěra
života.

Prý láhev je prázdná,
jen na dně zbyla troška
snů a promlčených přání.

A naděje? Veškerá žádná,
je z ní teď chabá,
lhostejná troska -
a navzdory tomu tě
stále popohání.

Já nemám talent,
který bych vám mohla dát -
a přesto doufám, že nežiju
marně.

Snad moje slova umí
brát i milovat
a na smutné někdy
působí blahodárně.

A když ne, tak co se stane,
život vyšumí a já vyprchám
jako CO2 z nasycené limonády.

Tak jestli chcete - chyťte
si mne do dlaně,
ale jen na chvilku -
já totiž spěchám
a nemám čas
hrát divadlo.