Tenkrát v ´85
Tenkrát v ´85
To tenkrát v pětaosmdesátým,
to jsem dámy a pánové poprvé spatřil svět.
.
.
.
Zeptal jsem se ho:
"Pane, smým prosit?"
a začli jsme tančit.
Jen tak, nevinně.
Začali jsme...
.
.
.
....polkou
....slow-rockem
a tak to šlo rok za rokem.
.
.
.
.
Teď po těch letech
udýchaný , uff, uff,
naservíroval mi disco a rap.
Kampak to směřuje moderní svět?
.
.
Byť se snažím a tréninků jsem prošel dost,
nestačím tempu, přicházím o radost.
O radost žít a s životem tančit.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
No, já jsem tady taky od '85 a občas se nestačím divit, jak to kolem nás vypadá. Ale pořád tady nacházím dost krásy a radosti, v hudbě i jinde. Stačí hledat... =)
25.05.2007 07:40:00 | Strix
A přitom nežiješ zas tak dlouho, Nowacku. Jsem si jista, že Tě to zas chytne. Jinak skvělý postřeh.
25.05.2007 02:24:00 | Liv
"jednou" to možná doženeme. A pak budeme popředu … chce to prý naději šeptají hvězdy
25.05.2007 01:22:00 | Najlin
oh, to jsi na tom podobně jako já. Jen u mě to začalo v 88 kdy jsem tančila ve snech. A postupně se to ztrácelo … až do tvrdé reality
25.05.2007 01:13:00 | Najlin
