Zazvonil budík,
oči pomalu světu otvíráš,
měla's krásný sen,
a nechtělo se Ti vstát...
Slunko bylo shované,
pod peřinou noci..
s polštářem z měsíce..
pro teď zbavené své moci..
Bylo chmurno a snad i lehce poprchávalo,
přála sis ještě pár chvil spát,
nebo snad si na zasněnou hrát..
kéžby to tak projedenkrát šlo....
.............
..teď tu zbylo jen tiché prázdno..
moc příjemná atmosféra básně - takové to ještě ještě si lehnout a na nic nemyslet - ps jak víš, jak se cítím po ránu?:)
29.05.2007 18:04:00 | Rádoby zoufalá
Chtěla bych...
Zavřít svůj svět do polštáře
zapomenout na všechny lháře
spát
Vsáknout se pouze do tvého těla
nevnímat rána napůl probdělá
jen si hrát
Potišu, šeptem s grácií hráče
neslyšet ráno kokrháče
v tobě spát ...
26.05.2007 22:10:00 | mamina